Když se člověk stravuje nezdravě a přijímá víc kalorií, než vydá, je obézní. A i člověk, který cvičí a je aktivní, může být obézní. Protože jeho energetický příjem je vyšší než výdej. Ovšem řada cvalíků s aktivním životním stylem si myslí, že pohyb jim zajistí zdraví a dlouhý život i v trvalém obalu z tuků. Je to však mýtus. I když se pohybují, kvůli nadbytečnému tuku je u nich riziko předčasného úmrtí mnohem vyšší než u osob s normální postavou.
Pro mnoho lidí není problém omezit příjem určitých potravin, ale musejí mít jídla hlavně hodně. A v tom tkví problém. Takový člověk víc energie přijme, než vydá a tělo ji hned uloží do tuku. Obezita se tak stává začarovaným kruhem, i když člověk vlastně drží dietu.
Šlapáním v posilovně půl hodiny a spálí jen dvě až tři stovky kilokalorií. Aby se spálilo čtyři sta gramů tuku, musí se uběhnout mnoho a mnoho kilometrů.
Celý problém tkví v základním fyzikálním zákoně. Tělo energii přijímá a vydává. Pokud jí denně vydá méně, než jí přijme, tělo začne energii ukládat do tukových zásob. Chce-li člověk zhubnout, musí dlouhodobě více energie vydávat.
Celá problematika je dnes zmatená řadou teorií o obezitě, genetickou, epigenetickou, psychologickou… Žádná z nich nepůsobí epidemii obezity. Zůstává jediný fakt. Nikdo nemůže být obézní, pokud nekonzumuje příliš mnoho energie.
