Venku je již letní slunečné počasí. Hned zkraje června jsem navštívila svou známou kartářku, měla jsem potřebu dobít energií, potřebovala jsem, aby se do karet podíval i někdo jiný. Zajímalo mě, zda bude v kartách vidět to samé, co v nich vidím já.
Začala jsme pociťovat změny na svém těle. Na nohou jsem měla stále otoky, ale už o něco menší, méně bolestivé. V půlce června jsem musela k mé obvodní paní doktorce. Trápila mě bolest na průduškách a plících, kašel mě dusil,ztrácela jsem hlas. Paní doktorka mě vyšetřila a odebrala krev.
Výsledkem byl silný zánět průdušek a náběh na zápal plic. Nasadila okamžitě antibiotika a nakázala mi klid. Vhledem k prodělané mexické prasečí chřipce (H1N1) v roce 2009 mi při zhoršení stavu hrozila hospitalizace.
Nezbylo mi nic jiného, než ležet, a jediné, co jsem mohla dodržet, byla má pravidelná strava, na niž jsem byla byla zvyklá. I přes nečekané onemocnění jsem v sobě měla čím dál větší touhu po dalších úbytcích váhy.
Je konec měsíce, ráno jsem stoupla na váhu a ta ukázala, že od úplného začátku mého hubnutí, jsem o -41kg lehčí!
A také jsem zůstala žít sama v bytě se synem Davidem a foxteriérkou Orkou. Co mi mé karty ukázaly zkraje měsíce a kartářka nezávisle potvrdila, se stalo.
Manžel se rozhodl jít vlastní cestou a odstěhoval se pryč. Nebylo mi lehce nejen zdravotně, ale i u srdíčka. V sobě jsem cítila, že musím vydržet, přeci nesmím dopustit a podlehnout emocím, vždyť mám dole 41kg a to je přeci úžasné.
V příští, zítřejší části: s čím jsem se nenávratně rozloučila.
