Léto se převrátilo do své druhé půlky, začal srpen a já jsme byla o 45,2kg lehčí. Začínala jsem mít pocit, že se vznáším. Protože jsem vzhledem k mé postavě byla zvyklá nosit sukně v pase do gumy a indická volná ponča zakrývající mé špíčky, nepociťovala jsem to, co mnozí jiní hubnoucí, že jim oblečení padá.
V tu dobu mi oblečení bylo celkem fuk, zaměřila jsem se tak strašně moc na stravu a pohyb. Pravidelně jsem začala chodit plavat, po mém bazénování jsem si dopřávala parní saunu. Po nemoci mi to dělalo moc dobře na mé průdušky.
Sem tam mě do bazénu doprovodila nějaká kamarádka, bylo to fajn, ale nejvíce mi vyhovovalo chodit plavat sama. Byl to pro mě čas, kdy jsem se věnovala nerušeně správnému dýchání a nemusela jsem se přizpůsobovat tempu druhých.
S kamarádkami jsme raději zašly někam na kávu, nebo si udělaly »čarodějnický« večer u mě doma ve společnosti karet a zapálených svíček. Prostě příjemný relax s klidnou nerušící hudbou.
Byl konec srpna, těšila jsem se na návrat syna Davida z prázdnin. Byla jsem o 46,7 kg lehčí a začínalo to být na mně vidět. Lidé v okolí si konečně začali všímat jak se mi mění postava.
V zítřejší části: o tom, jak jsem začala chodit na lymfomasáže a podařilo se mi dát dolů další kila?
Deta vy jste Pavlo BOREC!!!