Nepodlehnout mediálnímu nátlaku bývá občas velmi složité, zvlášť, pokud se jedná o citlivé téma hubnutí a zdravého stravování. Mýtů stále přetrvává více než dost a tak se i tentokrát na některé z nich zaměřím podrobněji.
O tom, že musíme dodržovat pitný režim, posloucháme dnes a denně. S pitným režimem se však pojí strašák v podobě umělých sladidel nebo glukosofruktózového sirupu. Aspartam, hlavní zástupce umělých sladidel, je v současnosti povolen ve více jak 100 zemích a jeho zdravotní nezávadnost potvrzují více než dvě stovky vědeckých studií a mnoho institucí národních i mezinárodních, například Společný expertní výbor FAO a WHO pro potravinové přísady (JECFA) nebo Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Aspartam se ve světě používá ve více jak 6 000 výrobcích. Můžeme ho najít v nízkokalorických nápojích, v mléčných produktech často s označením „light“, ale také v marmeládách a dalších sladkých pomazánkách (např. čokoládových, arašídových) s nižším obsahem cukru a samozřejmě ve sladkostech bez cukru typu žvýkačky a v mnoha farmaceutických výrobcích jako jsou léky a sirupy. Většina nízkokalorických sladidel je stonásobně sladší než samotný cukr, a to znamená, že malým množstvím lze nahradit velkou dávku cukru a na rozdíl od běžného cukru sladidla nepřispívají ke vzniku zubního kazu a nemají vliv na hladinu krevního cukru a inzulínu. Právě pro tyto vlastnosti byly vyvinuty v původním užívání jako náhražka cukru pro diabetiky. Jedno z nejnovějších nekalorických sladidel, jež bylo Evropskou komisí schváleno na konci roku 2011, je steviol-glykozid a jedná se o sladidlo vyrobené z listů rostliny stévie. Setkávám se též s otázkou, jestli glukosofruktózový sirup přispívá k obezitě a přibírání více než stolní cukr či jeho ekvivalenty. Vzhledem k minimálnímu rozdílu ve složení glukosofruktózového sirupu (glukosa 45%, fruktóza 55%) a sacharóze – řepnému cukru (poměr glukosy a fruktózy 50/50), jsou obě sladidla stravována skoro stejně. Proto se nedá předpokládat, že by glukoso-fruktózový sirup přispíval k obezitě nějak více, než cukr či jiná kalorická sladidla.
Cukr sám o sobě je také provázen mýty, jako třeba, že způsobuje cukrovku. Rozsáhlé vědecké studie nedokázaly vztah mezi konzumací cukru a touto nemocí a proto je toto opět jen další, byť velmi rozšířený, mýtus. Diabetes mellitus je multifaktoriální onemocnění, podmíněné genetickými faktory a dalšími vlivy vnějšího prostředí. Ke vzniku nejrozšířenější typu tohoto onemocnění, cukrovky druhého typu, přispívá prokazatelně vysoký energetický příjem, nadváha či obezita, ale nikoli konzumace cukru. Spíše by se tak cukrovka měla jmenovat tukovka.
MUDr. Dita Pichlerová je internista, obezitolog. Působí na OB Klinice v Praze (www.obklinika.cz). Zabývá se komplexní léčbou obezity, od doporučení zdravého redukčního jídelníčku přes režimová opatření a využití léků na snížení váhy až po indikaci k bariatrické chirurgii a léčení metabolického syndromu. Je členkou České obezitologické společnosti a České diabetologické společnosti. V současné době dokončuje postgraduální vzdělávání v oboru psychologie.